wz

Sicílie a Liparské ostrovy 2007/08



Let, letiště FCO a trocha Říma

Do Říma FCO jsme letěli se Smartwings, což je trochu adventure společnost - změnili nám čas letu zpátky, pak i trochu čas letu tam a údaje, které mají na webu se liší od toho, co nám říkali. Ale bylo to levné, a to je hlavní :) Překvapivé je, že letadlo i přes tuto láci bylo dost prázdné, při cestě zpátky nás letělo v 737-800 dokonce jen 27! Na Římském letišti jsme si užili trochu italského smyslu pro organizaci, povozili se na jezdících chodnících a vydali se pěšky na jakousi silnici, kde by se mohlo dát stopovat. V itálii se ale nedá ani pořádně chodit, tak jsme tam byli až druhý den - stejně to k ničemu nebylo, tak jsme odjeli vlakem do Říma, kde jsme si tak alespoň trochu něco prohlídli. Když jsme po dvou dnech byli 50 km od Říma ve Veletri a místní policie nám sdělila, že v Itálii se nesmí stopovat nikde, přesedlali jsme na vlak.


v Praze na letišti byla mlha a hnusně, ale po průletu inverzí vidíme krásné východy Slunce nad Šumavou - v dáli se leskne Lipno

po cestě do Itálie je docela velká šance letět přes Alpy:)

je to dorbé, winglet neupadl, motor máme alespoň jeden taky

Benátky (vlevo), s viditelným mostem do Mestre a lagunou okolo

letiště Fiunmicino a jeho vysunutá skupina stojánek u terminálu C, kde prominentně stávají dálkové lety

naše bublinkové letadlo ovšem stálo volně na ploše a jeli jsme k terminálu autobusem

tady ještě Schengen není, kontroly na letištích trvají, zde s typickou italskou efektivitou

monumentální pomník u letiště a krásné italské počasí (dlouho nevydrželo)

odlety ve FCO jdou pěkne jeden za druhým

nedaleko letiště stojí mezi jakýmisi halami na trávníku skvělá sbírka nesmyslů

ve Fiumicinu ústí jedno z ramene Tibery do moře

a mají tam i maják, ale je to k němu dost daleko

ústřice na vlnolamu

a další mořský život

Lido di Ostia, místo, které je na Panoramiu plné fotek - tak taky jednu přidáváme

běží krajem dlouhá cesta, do svatého města tě zavede (Via Appia Antica byla dobrým zpestřením při cestě na stopovací místo v Římě)

akvadukt tamtéž, takovéto kusy se táhnou celkem daleko po okolí

Cesta do Neapole a Neapol

Vlaky v Itálii jsou celkem levné a dorbé, ale ne pokud chcete jet někam v nedeli, kdy nic nejede. Tak jsme si alespoň prohlédli různé středomořské plodiny, než jsme nakonec odpoledne dorazili do Neapole. Loď tu na ostrovy nejela, tak jsme počkali na noční espresso a mezitím torchu užívali mafiánské město pod Vesuvem.


u Cisterny di Lat(r)ina spíme v kiwiovém sadu. Uprostřed noci se zde dvakrát bez varování ozvala strašně hlasitá hudba - nevíme, co to bylo, ale krve by se v nás nedořezal

rostou tu také kaki

a malinká granátová jablíčka

mandarinky jsou samozřejmé, ale na HDR obrázku s horami teprve pěkně vyniknou

neapolská pevnost s absurdním portálem

jiná neapolská památka s (někdy) svítícími nápisy "love difference" v mnoha jazycích (docela fuška stihnout panorama, když všechny svítí

palác naproti

po cestě k přístavu

Vesuv nesmí chybět

v tunelu jedná z neapolských lanovek. Město je pořádně ve svahu, a tak jde o velmi efektivní způsob přepravy

my totiž máme malinký statíveček!

Catania a Etna

Sehnat v Catanii plynovou bombu byl úkol na celý den, ale nakonec jsme na SEDMÝ pokus uspěli v Annese shopu asi 2 km od nádraží - všechno jsme si pěkně prošli pěšky, protože systém MHD je dost nepochopitelný. Ale mají tam taky celkem pěkně, tak sme toho tolik nelitovali. Výstup na Etnu zahájený 25. prosince nebyl úplně snadný kvůli hlubokému sněhu a nevypočitatelným jámam pod ní - a mojí obvyklé výškové nemoci (no, co můžu chtít, když vystoupám o 2900 metrů za 24 hodin, že?) - ale byl to zážitek na celý život. Do 1900 metrů jseme vyjeli stopem, dál už pěšky (lanovka do 2500 stojí 20 Euro), s návštěvou zajímavých postraních kráterů a neustálým výhledem na kouřící vrcholky.


řecké divadlo v Catanii, samozřejmě z lávových šutrů, tady jiné seženete těžko

u nádraří v Catanii

HDR pohled na tmavou lávu pod Etnou a jasný sníh na ní

panorama tamtéž, tedy kousek nad Nicolosi

sedačkovka nejezdí, krátery jsou ale pěkné. V údolí mraky, tady nahoře pořád pěkně

kráter z roku 2001

od našeho tábořiště v asi 2800 metrech

ze stanu v noci. Byla pěkná zima (asi -10), ale další noc bylo -15, takže na tohle jsme pak vzpomínali s láskou

přes den je naopak na sluníčku docela teplo. Za mnou jihovýchodní vrchol, který soptil v létě 2007

Crater centrale (vlevo) a Etna Sud-Est

detail na aktivní jihovýchodní vrchol, barvy takhle odpovídají realitě

jeden z kráterů na úpatí jihovýchodního vrcholu

bez sněžnic to byla pěkná fuška a dost často to prostě nešlo

zkoušeli jsme to i víc z východu, ale cesta byla slepá. tak alespoň panorama

zpět u Torre del Filosofo (cesta dál stále nenalezena) - tak si prohlížíme zdejší krátery z let 2002 a 2003. Díra uprostřed kráteru, ze které se mohutně kouří

omrzlé zábradlí

spodní z dvojice kráterů je trochu aktivnější

má pěkně barevné svahy

opravdu pěkně

po další noci a i přes mojí vyškovou nemoc jsme třetí den konečně stanuli na okraji centrálního kráteru Etny, spolu se skupinou francouzů na sněžnicích

kráter je většinu času vyplněn párou

kouří se i z okrajů, ale je tu dobrý výhled (s dekorací:)

okolo fumarol jsou sírové útvary

okraj kráteru je dost široký a je to svět sám pro sebe. samotný kráter má několik částí oddělených různými hřebeny. kouří se ale všude.

jeden ze vzácných pohledů dolu. je těžké v tom něco vykoukat, ale díváme se do hloubky mnoha set metrů

nádherně barevná skála na okraji kráteru se ukáže jen občas

detail na krystalizující síru

jediným zdrojem vody je rozpouštění sněhu. v létě tu není k pití nic, ale zase tu člověk nemusí tři dny hledat cestu ve sněhu, takže to tolik nevadí

ještě jedno panorama

sestupujeme kratší cestou, s rozhledem zezhora se to frajeří

lávové útvary při sestupu

Taormina

Taormina, město plné turistů, byla vhodnou zastávkou v deštivém dni. Kromě úžasného (ale trochu předraženého) divadla tu jsou ještě nějaké památky, ale hlavní je neobyčejná poloha města na skalách nad mořem.


panorama divadla v Taormíně. prý je odtud nejlepší výhled na Etnu. hm.

vstup stojí 6 euro, ale je to tu pěkné.

zase trochu HDR

opuncie jsou všude, obzvlášť na skalách pod Taorminou, která visí na útesech vysoko nad mořem

superprůhled

pobřeží u nádraží Giardini

Taromina

Isolabella, téměř ostrůvek

jít se na něj nedá (plot), ale jsou tu pěkné vlny (jen na dlouhou expozici vypadájí poněkud zvláštně)

Gole Alcantara a Messina

Dramatická večerní cesta autobusem s plnánovaným přestupem (neboli koincidencí) se nakonec povedla, přípoj měl 20 minut zpoždění, takže jsme už mysleli že ujel, když se náhle odnikud u naší opuštěné zastávky zjevil. Samotná soutěska je v komerčním obležení, ale celé je to podvod, za rohem je veřejná cesta dolů zdarma. Za podvod považujeme i šílené vstupné na útesy nad soutěskou, a tak jsme se mu vyhnuli takovou zadní cestičkou. Pořád dost pršelo, což bylo zvlášt nepříjemné při táboření ve slizkém pomerančovém sadu. Ale po pořízení deštníku v obchodě u soutěsky už jsem to neviděl tak černě.


Gole Alcantara z terasy u pokladny

a zespoda, kam se dá jít za spoustu peněz, nebo o kousek vedle zcela legálně zadarmo

tohle už legální nebylo, ale nebylo těžké se sem dostat. horní konec soutěsky

takhle se voda řídí dolů po sopečných horninách

a tady už to začíná být dost soutěsné

večerní zastávka v Messině, hlavně kvůli nákupu jídla, ale i návštěve pěkných památek

v přístavu je maják

který majákuje:)

a grandiózní socha

konkurenční vyhlídkový kostel

náš vyhlídkový kostel

Tindari

Konečně hezké počasí! A hezká krajina s olivami, opunciemi a zářivou svatyní na 290 metrů vysokém útese, laguny s ptáčky a výhled na vytoužené ostrovy, co víc si přát po několika propršených dnech!


za noci přijíždíme do Tindari, poutní kostel září na všechny strany

ráno je vidět taky pěkně, i s Vulcánem v pozadí

ranní pohledy jsou nejlepší, na obzoru Peloritani

Měsíc skrz olivovník

Rocca di Novara, nejkrásnější špička Peloritani

strom nad písečnou kosou pod svatyní

uvnitř chrámu. stabilizátor rulez!

v chrámu nechybí betlém

kráva mezi opunciemi... co dodat

koza už tak nepřekvapí

řecké památky stačí oplotovat, jít pod nimi ale dál nejde

divné kytky

kompozice z té písečné kosy

skály pod svatyní

hnízdí tu hlavně rackové

a něco jako kormoráni

to vše u této pěkné laguny

v níž se brodí i tento osamělý zajímavý bílý pták a další malý bordivý ptáček vpravo od něj.

a plave hezká kachnička

noční Milazzo. když je moře klidné, dají se dělat dlouhé expozice i z trajektu:)

Vulkán

Večrním trajektem přijíždíme docela levně na Volcano, seznamujeme se s místní zvláštní atmoférou, danou palmami na zahradách, rákosovými stříškami a absencí nočního osvětlení v celé místní vesničce. Narozdíl od jiných míst, je tady docela klid, turistický průmysl tolik nekřičí a vstupné na kráter v zimě nikdo nevybírá. Místní sopka sice spí a chrlí jenom sirné plyny, ale i tak stojí za pokoukání.


Gran Cratere na Vulkánu v panoramatu

nejdříve navštěvujeme členité západní pobřeží ostrova

s úžasnými zátokami

sopečnými útesy

a ostrůvky

vystupujeme na jedn z místních vrcholků, okolo je taková trochu zvláštní krajina s dunami černého písku

a je tu zase dobře vidět kráter, který sám leží v ještě větší prohlubni

přes Volcanello k Lipari

barevné skály v přístavu s termální aktivitou

vršek severního svahu kráteru, v dáli Panarea

pěkně barevné kameny tu jsou

kráter

jeho západní stěna je klidná

ale východní plná nejpříšernějších fumarol, jaké jsme zatím potkali. tohle jsme srabsky obešli, nedalo se tu moc dýchat

útasy na Lipari

kráter z nejvyššího bodu

a výhled odtud přes Lipari k Salině

geotermální obalst v přístavu

s bazénkem, co bublá, ale moc teplý není

aspoň je hezký

to moře tu má být teplé, ohřáté aktivitou, ale je to blábol. na ceduli je nápis taky slovensky (že se nemá odnášet drahocenné bahno...)

lávové útvary na Volcanellu

jsou místem, kde se foťák rozbil.

Speciální bonus:

Poskládáním 21 snímků Stromboli pořízených rychle za sebou na vrcholu Gran Cratere vznikl následující fantastický pohled na tuto horu. Na každém individuálním záběru je při odpovídajícím zvýšení kontrastu vidět jenom bohapustý šum. Aplikujeme astronomické metody na obrázky z výletů:)


Jeden ze zdrojových obrázků tak jak byl

A ten samý obrázek upravený přibližně tak, jako výsledek.

A dál...

... jsme navštívili ještě Lipari s bílou pemzou, černým obsidiánem a barevnými novoročními ohňostroji a samozřejmě Stromboli s polopravidelnými gejzíry žhavých kamenů, vytvářejícími neobyčejnou noční šou, ale také všemi absurdními zákazy, průvdoci a majiteli ubytovacích zařízení. Pak jsme se prošli po Capo Milazzo s majákem a opravdu zvláštním pobřežím na konci a vrátili se do Říma, kde nás multilístek nutný k návštěvě Kolosea přiměl prohlédnout si i docela zajímavé Palatino. O tom všem vám někdy můžeme poutavě vyprávět, ale náš (resp. Paciho) foťáček už se k životu neprobral, takže jsou k dispozici jenom vykradené fotky z internetu. Ještě se taky můžete podívat nato, jak vznikaly HDR obrázky.